Crony

Jak jsem včelařil.

No jo stal se mi takovej malej malérek. Sice říkám, že za to, nemůžu, ale nikdo to nechce uznat. No posuďte sami. To mě měl takhle páníček na hlídání a povídá, že půjdem do včel. Prý že slyší týtat matku. Sice tomu nerozumím, ale přece ho tam nenechám jít samotnýho. Co kdyby potřeboval pomoct, že jo. A tak jsem hrdinně nakráčel k úlům. Páníček mě vykázal pryč, ať nepřijdu k maléru. No moc jsem se nenechal pobízet. Vono to tam docela dost hučelo a co tam těch potvor bylo. To není legrace, když se vám taková včela zamotá do kožichu. To jeden neví, kam by měl dřív skočit. Nejsem blázen, abych chodil k těm potvůrkám bez kukly jako páníček. No a tak jsem si šel lehnout opodál, kdyby bylo potřeba přeci jen zasáhnout. To víte, byly to nervy. Byl jsem z toho tak napjatý, jak to asi dopade, že jsem si začal okusovat drápky. A teprve když slyším „Crony to nesmíš“ tak koukám. Držím mezi tlapkami koncovku rozstřikovací pistole s hadicí na zalévání a je okousaná. Jak se mi tam mohla přimotat, to nechápu. No řekněte, copak za to můžu? Navíc se páníček nechal slyšet, že z toho mého včelaření asi nic nebude, že by to vyšlo dost draho.